na Blog.cz

Včerejšek byl dokonale naplánovanej. Bohužel chvíli před srazem zrušen. Jelikož jsem byla omluvena z odpolední výuky, čekala jsem na Simbu, než přijde domů. Nakonec jsme teda strávili Valentýn spolu. I když přes net. Napsal mi, proč jsem na netu, že mám být někde jinde. Tak jsem mu vysvětlila, co se stalo. Okamžitě začal, že je to naprostý hovado a kdesi cosi, a že mu jde napsat. Trochu infarkt. Co kdyby to vážně udělal? Tak jsem mu napsala, ať neblbne, že mě nebude mít rád.."Kdyby měl, tak se na tebe nevybodne, broučku" Dobře no, musela jsem uznat, že je to asi pravda, ale mohlo mu do toho cokoliv vlízt, ne?

Chá! Dneska doma. 2 a půl hodiny spánku. To bych si vážně nedávala, dneska. Aspoň se můžu v klidu kouknout třeba na matiku nebo chemii a ruštinu. Pak psát povídku. Oficiálně jsem vymyslela postavy, tak snad už konečně dám něco dohromady. Zítra pro prkno a v sobotu s klukama na kopec. Těšim se! Jenom doufám, že si něco neudělám, při mým štěstí..

Další Valentýn sama. Jo, děsně mě to bere, no. K čemu to je? Říct, že se miluju, to si přeci můžu říct každej den, ne? Nic méně, dostala jsem čokoládu od Markétky, pusu taky od Markétky. Zbytek valentýnu budu trávit s kámošem na bruslích. Na rozdíl, říkejme mu třeba Simba, takže, na rozdíl od Simby, kterej si myslí, že něco chystá, od toho nečekám vůbec nic. Tak uvidíme.

Díky Simbovi, se kterym si píšu prakticky non-stop, jsem přišla na jiný myšlenky, smích už nemusim předstírat, protože s nim se nedá nesmát. Takže mu moc děkuju! :)) Je hezký mít zase klučičího kámoše, se kterym se dá pokecat o všem. I když si tohle nikdy nepřečte, protože ODMÍTÁM svěřit se mu s tímhle blogem, kdybych ho tu náhodou pomlouvala :P

Takže všem zamilovaným přeju krásnýho valentýna,

Všem fotbalovým fanouškům přeju kvalitní Ligu mistrů,

A všem, kteří maj tenhle den v pi*i, přeju příjemný úterý! :))

"Proč se tak chováš?" "Jak?" "Tak bezcitně!" Vážně? Svět s tebou nebude jednat v rukavičkách. Přežvejká tě, a pak vy... Tak proč bych se měla chovat jinak? Jo, jasně, abych nepodporovala to zlo. Jenže kolik lidí se chová tak jak by mělo? Kolik lidí aspoň jednou nezalhala? Kolik 14ti letejch děcek nepili alkohol? Hm? Žijeme v době, kdy denně alespoň jednou zalžeme, řekneme sprostý slovo, 14ti letý holky se kurvěj.. Ať se snaží kdokoliv jakkoliv, nepodaří se mu změnit svět, na to vsázim. Tak určitě, jsem strašnej pesimista. Neřekla bych, svět vidim tak, jakej je doopravdy, ne přes růžový brejle. Z toho jsem vyrostla.

Procházela jsem si sešity. Chtěla jsem zjistit, kolik mi toho chybí. Poslední látku mám z 24. ledna. Potom jsem nacházela jenom popsaný stránky blábolů věnovaný jemu. Nikdy si je nikdo nepřečte, aspoň doufám. Stránky jsem vytrhala a nalepila do deníku. Ten budu muset spálit nebo nějak jinak zviklidovat, protože v těch blábolech jsou veškerý vzpomínky, pocity a slova, který náležej jenom jemu. A teď, když se z toho díky pár lidem začínám dostávat, nechci zase zpátky do myšlenek na něj. To jsem si slibovala už tolikrát.. Vždycky jsem skončila u esemesek od něj. Pokaždý, když mi na facu vyjede, že je online.. Vrací se to.

Celej druhej odstavec musel bejt přepsán, protože jsem to psala opět pro něj. Nebaví mě to, už ne..